Moje Zahrada Je Můj Letní život

2024 Autor: Sebastian Paterson | [email protected]. Naposledy změněno: 2023-12-16 13:48

Od redaktora: Představujeme první knihu ze série „Gardens of the North-West“, která vychází ve vydavatelství „Russian Collection“. Dobrou zprávou je, že v Petrohradě vyšly publikace o krajinářství a zahradnictví, které jsou nejen užitečné ke čtení, ale také příjemné držet je v rukou a prohlédnout si je. Mezi autory a spoluautory seriálu jsou autoři našeho časopisu. Se svolením vydavatele přetiskujeme jednu z kapitol v této knize. V příštích číslech představíme našim čtenářům další novinky z této série.

Nedaleko rezervy Puškinskie Gory na cestě do Novo-Rževa se nachází vesnice Altun. Před revolucí to bylo panství hraběte Lvova a jmenovalo se Altona. Byl tam skutečný hrad s hvězdárnou a skleníkem, kde se pěstovaly melouny a hrozny. Tam byl také lihovar a barevný kamenný sklad s velkými kamennými mísami vykopanými do země. Dodnes přežil kočár s ostrým úhlem, krásné malé jezero s četnými prameny, dva parky s radiálním systémem uliček a rybník vyhloubený ve tvaru Jižní a Severní Ameriky se starožitnou sochou na šíji. Ale přišli rudí a hrabě odešel do zahraničí. Pak přišli Němci. Když odešli, vyhodili do vzduchu hrad. Začalo dlouhé období bitev o sklizeň a hnojiva byla skladována v kamenných miskách a poté vypukla perestrojka.

Omlouvám se, protože jsem vám chtěl říct o mé zahradě. Spíše jsem vám chtěl vyprávět o svém druhém životě - o mém letním životě, který se od zimy tak nápadně liší, jako léto od zimy. Můj letní život začíná v dubnu a poté se počet obyvatel Altoony zvyšuje o jednu osobu, tedy mě. Zimní život přichází vždy v říjnu, a přestože vnucuje městské obchodní tempo, letní život úplně nezmizí. Teče jako podmořská řeka někde dole v paralelním kanálu, připomíná to, co se stalo, a předvídá, co bude.

A stane se, že jednoho rána se probudím, respektive i ve snu začnu řešit včerejší starosti: „… požádat editora, aby zkontroloval hotové rozvržení, prohlížel si čtvrtletní zprávy …“, Otevřu oči a za oknem uvidím loni klenuté okno autobusového domu s tmavými houštinami chmele. Pane, sláva ti, Pane, jsem v Altunu! Nemůžu uvěřit, že se zázrak stal znovu. A tak v županu a galošách na srsti, jako by byl očarován, „nejezte, nepimšujte“, bloudím po cestách svého letního života; očima, nosem, ušima se snažím zachytit nesporné důkazy o její přítomnosti. Tady je špaček sedící na starém dubu u studny, v zobáku je nějaká krajka, pravděpodobně mech. Pod jabloní se vylíhly krokusy a iridodictumy, tak chytré!

Zrzavý Lachik se na mě pozorně dívá a usmívá se s vyplazeným jazykem: ví, lstivý chlapi, že s ním nepůjdu na procházku v županu, co když? U rybníka, holubi - nepřiblížím se, nech je pít. Tmavé kmeny starých lip, jabloně s větvemi pověšenými z loňské sklizně, neproniknutelné houštiny šeříků tvoří ucelenou grafickou krajinu. Lázeňský dům má druhý dub, nebo spíše dub, který je již středního věku, asi tři sta let starý, ale silný a plodný. V některých letech je země pod ní pokryta žaludy, jako ledová kůra. A tady je neocenitelná rezerva: úložiště vápencových desek, objevené loni v létě náhodou uprostřed pole zarostlého vysokou trávou, v díře, která byla kdysi sklepem. Stěny byly opláštěny deskami a podlaha byla vyložena, většina z nich se už dávno zhroutila. Pětkrát náš „UAZ“s přívěsem vyrazil, dokud nepřinesl tento poklad. Z dlaždic bude brzy vyložena cesta a oni dostanou druhý život. V křídlech také čeká vysoký starý základ bývalého člověka, zarostlý trávou a keři. Ještě nevím, z čeho se to stane: možná jeskyně pro samotu, možná se stane základem pro skleník nebo školku. Nic, stálo to sto let, nech to stát.

V duchu se raduji a nedělám silnici, chodím v kruzích po zahradě, dívám se a nemůžu se jí nabažit. Nakonec se setkám s mým manželem, který mě hledá, už dvakrát vše obešel a chtěl čaj, protože vstával brzy před úsvitem a sekal dřevo, ale viděl, že vlk rozkvetl a včely, po zimě hloupí, plazili se po listech prvosenky. Jdeme do domu, pijeme čaj a skrz všechna okna svítí slunce a před námi je tak dlouhý letní život plný nádherných starostí, těch nejradostnějších na světě, kterým se nedá říkat starosti, ale prostě štěstí.